Kované, nebo lité železo?

Hned na začátku musím upozornit, že obě technologie mají na trhu své opodstatněné místo, s holemi vyrobenými oběma způsoby se dá hrát naprosto srovnatelný a špičkový golf a níže uvedené srovnání je jednak technického, jednak pocitového rázu a nerozebírá kvalitu jednotlivých holí jako takovou.

Pro výrobu litých želez je používána zpravidla legovaná nerezová ocel, která se ohřeje a v tekutém stavu nalije do keramické formy. Po schlazení je forma rozbita/rozebrána a hlava hole je připravena pro další opracování. Nerezová ocel je v ohřátém stavu mnohem řidší, než uhlíkové oceli používané pro kované hole a nízká viskozita celý proces lití do formy usnadňuje. Vysoká houževnatost nerezové oceli usnadňuje i lití náročných tvarů a např. tenkých úderových ploch. Naproti tomu nejsou nerezové oceli vhodné ke kování, díky tvrdosti materiálu by kování mohlo vést ke vzniku trhlin ve struktuře.

Na hotovou opracovanou hlavu hole není, díky vlastnostem základního materiálu, nutno aplikovat ochrannou nerezavějící vrstvu a používané povlaky mají buď estetický, nebo technický význam.

Z hlediska technologie se jedná o nepříliž složitý proces a cena kvalitního lití je zhruba polovinou nákladů na kvalitní kování.

Tento proces má pochopitelně i svoje nevýhody. Při nalévání do formy zůstávají ve struktuře oceli mikrobublinky vzduchu. Ty způsobují do jisté míry nekonzistentnost materiálu, větší bubliny mohou být v extrémním případě i příčinou prasklin. Při chladnutí hlavy hole po nalití do formy dochází k nejednotnému schlazování a tím i smršťování materiálu (díky tomu, že množství materiálu není ve všech částech hlavy hole stejné), čehož důsledkem mohou být různá prohnutí a drobné deformace, které je nutno vylepšit dalším opracováním.

Kované hole jsou zpravidla vyráběny z karbonové oceli (ocel s vyšším přídavkem uhlíku), kdy z bloku oceli je kováním (doslova tlučením) za tepla vytvarován požadovaný tvar.

Kování vede k homogennosti materiálu s vyloučení vzduchových bublinek. Celkově měkčí a zároveň velmi homogenní materiál dává ve srovnání s holemi litými nesrovnatelně měkký pocit při úderu. Díky absenci vzduchových bublinek nejsou vibrace nikterak tlumeny a každé železo má doslova svůj tón, který je jednak o mnohem delší než u srovnatelných litých želez, ale zprostředkovává mnohem konkrétnější pocit z trefení míče.

I mezi kovanými holemi se samozřejmě najdou rozdíly. Existují kované hole, ale s navařenými krčky, litou kostrou a kovanou úderovou plochou a pod.

Základním materiálem kovaných hlav je ocel běžně korodující, tzn. každá kovaná hůl je opatřena povrchovou úpravou chromem, niklem, PVD a podobně. Je velmi vhodné průběžně udržovat povrch kovaných holí ochrannými prostředky proti korozi.

Karbonová ocel je v zásadě velmi měkká, proto může hraním docházet k deformacím a je opět velmi vhodné alespoň jednou za sezónu nechat u holí zkontrolovat lie a loft. Taktéž k opotřebení úderové plochy dochází podstatně snadněji a rychleji, než u želez litých a kované hole vám navěky určitě nevydrží.

Litých nerezových hlav si naproti tomu nemusíte, kromě běžné údržby, prakticky všimnout. Drobné šrámy se dají celkem jednoduše opravit, opotřebované drážky obnovit.

Výjimkou mezi litými holemi byly až někdy do roku 1998 hole PING s modely Eye2, Zing2 a ISI, vyráběné kromě nerezové oceli i ze slitin BeCu (berylium-měď) a BeNi (berylium-nikl). Použitím těchto materiálů dosáhl Karsten Solheim podobné pocitové „měkkosti“ jako u holí kovaných. Výroba slitin BeCu a BeNi byla následně – kvůli ochraně životního prostředí – omezena, resp. zakázána.